Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kombinácia valivých sludge riffov a post-hardcorovej energie s ničivou silou grindcore je odpoveďou Američanov GAZA na otázku, či sa súčasná post éra dá posunúť ešte niekam ďalej aj žánrovo a formálne. Živelne natlakovaný, 35-minútový druhý album formácie zo Salt Lake City sa vyznačuje vokálnou a zvukovou uniformnosťou, ktorú pri spestrovaní poslucháčskeho zážitku zastupujú nápadité gitary a fantázia bubeníka, ktorý zjavne miluje oba extrémy, drone doom i grindcore. Zaujímavou stránkou sú texty a vokálna linka, ktorá má z dvoch menovaných bližšie k drone doomu. Jednotlivé výpovede zriedka presiahnu dve-tri vety, koncentrujú sa najmä na agonické preťahovanie slov a obsahovo im nechýba vôbec nič: „On sa nikdy nevráti. Armády polomŕtvych s rukami vystretými k nebu.“ Ťažko vygooglovateľná GAZA patrí k tomu lepšiemu a originálnejšiemu, čím metalovú scénu obohatil rok 2009, či už je na vás sludge príliš pomalý alebo grindcore príliš rýchly.
7 / 10
No Absolutes In Human Suffering (2012)
He Is Never Coming Back (2009)
I Don't Care Where I Go When I Die (2006)
East, EP (2004)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Black Market Activities
Stopáž: 35:20
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
